Myslím, že autorka udělala všechno, co bylo v jejích silách.

Systém ústavní péče o staré lidi je v naší zemi velmi špatný. Něco o tom vím.

Re: Myslím, že autorka udělala všechno, co bylo v jejích silách.

Ano, bohuzel

Mýho dědu umučili v Bohnicích.

Chtěl domů, celá rodina ho chtěla domů, ale doktoři (kteří mají vždycky pravdu, i když ji nemají) byli neoblomní. Asi potřebovali dělat nějaké pokusy pro své "vědecké práce". Do týdne byl na prkně

I kdyby umřel doma stejně rychle (čemuž nevěřím), tak za úplně jiných (totiž lidských) podmínek.

Re: Mýho dědu umučili v Bohnicích.

Nesmysl. Kdybyste opravdu chtěli, domů byste ho dostali!

Očividně chyby nebyla na Vaší straně,

snažila jste se mamince dopřát péči, aby byla zabezpečená a abyste mohla i vy žít normálně. Jen pokud si stěžovala na to, že je o ni špatně postaráno, zřejmě jste to měla řešit. Kdo ví, pokud už byla starší, třeba byste jí nepomohla ani doma.

Existuje ale i opačný extrém,

který jsem jednou viděl: Žena naprosto nesamostatná a čekající na vše, co manžel řekne. Řekl jí, co má uvařit, potom že má uklidit a dojít na nákup, kde koupí to a to. Ale ten muž najednou nečekaně zemřel. Ona nevařila, nevěděla co, neuklízela, nikdo jí to neurčil. Nevěděla, co má v krámě koupit. Zeťák platil nájem a inkaso, protože ona by to jinak zaplatit nešla. Její jedinou záchranou před blázincem byl nový manžel, vymrzovák a gaučový povaleč, jakého by žádná jiná ženská nechtěla ani náhodou. Ona je však s ním opět v pohodě, šťastná a spokojená, protože ví co má dělat.

Re: Existuje ale i opačný extrém,

Děs

Nesuďte,

kdo jste neprožil něco podobného. Držím Vám pěsti.

To je docela síla ...

velmi silný příběh; trochu si zacynizuji - byl by to úžasný námět na nezávislý film, psychodrama. U maminky z příběhu mám pocit, že ji zabilo to, že nemůže nikoho komandovat. Nevím jaké to čeká mě ( myšleno z pozice syna), jen doufám že se vystříhám následných výčitek co bych, kdybych ... Vím jaké to měla moje máma se svojí, mojí babičkou. a v takových chvílích člověk jedná vyloženě operativně, na chladnou a dlouhodobější rozvahu není kdy ...

Matka muze

opatrovat y nekolik detí s problémama.Ale nekolik detí obycejne nejsou stavu opatrovat jednu problematickou matku.

Re: Matka muze

Otázkou je, co myslíte tím "děti s problémama". Pokud myslíte, že je dítě nemocné, tak Vám řeknu, že je to veliký rozdíl. Je rozdíl starat se o dítě, které se učí a poznává, a o nemocného člověka např. s demencí, Alzheimerem. Když člověk nepozná lidi z okolí, které vídal denně třeba 60let a najednou se zeptá kdo to je a za půl minuty znova a znova. Když neví, kde má i třeba hloupou lžičku a má ji přitom 50let ve stejném šuflíku.

Je to případ od případu. Jak ze strany "pacienta" tak ze strany opatrovatele. Na to prostě člověk musí mít nervy. A když je nemá, svěří svého blízkého do odboré pomoci, protože často je sám zralý na ústavní léčbu.

Je opravdu rozdíl starat se o starého člověka a "dementního" člověka.

V rodině jsem se setkal s oběma verzemi. Jak s péčí o částečně samostatnou babičkou, tak s péčí o dementního dědu (stará se o něj babička). A je vidět ohromný rozdíl na "pečovatelích". Ve druhém případu se může stát, že skončí oba v blázinci.

nezmiňujete se o příspěvku na péči...

ale i ten člověk oželí,když je totálně na dně se silami a v práci se nesoustředí, já jednu chvíli naše nenáviděla z ato,že jsem jedináček...nebylo s kým se o tu péči podělit, pak jsem najmul aošetřovatelku...po měsíci ji odmítli,že nechtějí nikoho cizího v bytě....když už jsem otce nezvládala,odvezli ho do nemocnice,později přeložili na LDN, starali se, ne že ne...ale on se zhoršoval..(nádor na mozku - neoperatibilní)...je to dva roky co zemřel...pár hodin potom, co jsme u něj seděla...stejně lidi mamce říkají,že jsem špatná dcera, protože jsem se nepostarala a šoupla ho do nemocnice a že s ní to udělám taky....ale nepomohl mi nikdo...

Re: nezmiňujete se o příspěvku na péči...

Na lidi se vykaslete, bohuzel, vetsinou je to tak, ze ti lide si nesou nejaky pocit viny a pak si ho zrcadli na podobnych prikladech, pripadne se boji vlastnich deti, aby jim tohle neudelali, neb si nejsou jisti vlastni vychovou. Nespis nejste lekar ani diplomovana osetrovatelka a neni vase vina, ze od urciteho stadia onemocneni rodice nezvladate. Na tatu jste se nevykaslala, zajistila jste mu odpovidajici peci, chodila ho navstevovat. A jestli mel na mozku nador, ktery se nedal operovat a zil svym zivotem, tezko jste pro tatu mohla udelat vic. Rikam, kaslete na lidi, vase maminka jiste vi, ze to jinak neslo. Drzim vam palce, at se techto pocitu brzy zbavite a  zustanou vam hezke vzpominky na tatu. Bohuzel, od smrti nase blizke uchranit nemuzeme.

Tim pripravite pro sebe misto v blazenci

a nestezujte se.

I kdyby člověk udělal cokoli,

sebelépe,v případě odchodu ze světa někoho tak blízkého jako je matka,vždy si bude dělat výčitky ten,kdo se staral a obětoval svůj čas .Zajímavé je to,že ten kdo se nestaral,nemá ani výčitky,prostě na to nemyslí.