Óda na potížistu
Já dobře vím, že bych to vůbec neměla psát. Že je to neloajální vůči instituci, která mne zaměstnala, když jsem na tom byla mizerně. A nechala mne doškobrtat až k důchodu. Neměla bych to psát, přestože to ode mne všichni čekají. Všichni – potížisti.
Je to skupina lidí s nálepkou POTÍŹISTA. Patří k nim ti, kteří se z nějakého důvodu dostali do nemilosti. Všichni ti, kteří se netěší přízni mocných. Ti, kteří se cítí ukřivděni. Ti, kterým se křivda stala.
Navenek se od ostatních ničím neliší. Jsou výkonní, profesně zdatní, ba mnohdy i lepší než ostatní. Na podnikových akcích sedávají u stolů nejvzdálenějších od vedení. Nesmějí se jejich vtipům. Nechodí s nimi na oběd. Černé ovce.
Ještě teď mne polévá horko, když si na ten podraz vzpomenu. Byl to první pracovní den nového roku. Roku velkých změn. Organizačních. Přáli jsme si navzájem pevné zdraví, abychom ten nápor zvládli. To jsme ještě netušili, že stisk rukou není upřímný. Stačil pohled na výplatní pásku. Bez vysvětlení, bez omluvy. Osobní ohodnocení pryč. Pár stovek, ale pracně vydobytých. Nevěřícně na to zírali všichni potížisti. Ti odvážnější se osmělili zeptat. Proč? Nekvalitní práce.
Tehdy se ukázala skutečná tvář našich vedoucích. V podstatě se dělili do dvou skupin. Ta první, menší, sice také svým ovečkám sebrala osobní ohodnocení, ale přiznala to, s tím, že se nedalo nic dělat, že to byl příkaz shora. A přání k novému roku bylo upřímné. Ta druhá část vedoucích jednou rukou a s roztomilým úsměvem přála všechno nejlepší a druhou současně podávala nový, očesaný platový výměr s tím, že to potížista, většinou stále životem nepoučený, bez velkého čtení podepíše. Což se také v devíti případech z deseti i stalo. Kolik se jich pak šlo zeptat: proč?
Potížista není zlý. Když se hlásí s námitkou nebo dotazem na poradě, tak mu to káže zažitý pesimismus. Jen vzácně přinesla nějaká novinka přínos pro lidi. Obvykle jen problémy a zbytečnosti. Tu zvednutou ruku nevidí rád žádný vedoucí. Znamená komplikaci. Nutí ho myslet. Argumentovat. Přebít námitku a neztratit pozice. Někdy je to těžké, zvlášť když námitka sedí. Nejlepší protiargument bývá zesměšnění, ironie, arogance, někdy i výmluvné mlčení.
Taková ta dlouhá pauza, jako jestli vůbec odpovědět, jestli se vůbec snížit k odpovědi na tak stupidní otázku. To je strašně ponižující. Zvlášť když kolem čekají věrní oblíbenci na každé zesměšňující slovíčko jako pes na kost. Ti ruku nikdy nezvednou. Bývají totiž předem informováni, s nimi se vedoucí i radí. To si potížista málokdy uvědomí, dřív než vystřelí ruku s námitkou. Chce pomoci, chce něco zlepšit. Má zkušenosti. Má léta. Zná návaznost, zná následky, Ale má i velké mínus - nálepku potížisty. Pak ani nemusí mít námitky. Stačí jeho „výmluvné“ mlčení. A náš typ vedoucího si dokáže patřičný komentář doplnit. Byť nebyl tentokrát žádný. Nebo právě proto. Potížista bez námitek je podezřelý sám o sobě.
Velkou skupinu potížistů tvoří ti, kteří to vzdali. Ta nedůstojná atmosféra, věčné napětí, kdy vás přijde někdo seřvat kvůli sebemenší prkotině, jako je razítko výš nebo níž, víc vpravo nebo vlevo. Když člověk čeká s napětím, kdy někdo otevře dveře a spustí. To napětí způsobí, že předem vystresovaný člověk odvede nepřesnou práci, projeví apatii, nechuť učit se nové věci, soustředit se. Zlomený potížista jde s odporem do práce, odpočítává minuty do konce pracovní doby, domů přijde unavený, vyčerpaný, často usíná nebo hodinku nekomunikuje. Musí přeladit. A ráno vstává s vědomím, že je teprve středa, a do pátku daleko. Jeho práce, na které si většinou dost zakládá, je považována za podřadnou, platově podceněnou, přehlíženou. Jako on sám. Zastání nemá nikde. Ani se o to nepokouší. Šéfové, stejně jako doktoři, drží při sobě.
Vysvobozením je odchod, ať už na mateřskou dovolenou, do důchodu, nebo prostě jen odchod. Ale kam? Z bláta do louže? Tento týden odešla do předčasného důchodu Andulka, další z mého bývalého kolektivu. Chytrá holka, ochotná, milá, se vším si uměla poradit. Proč právě ona? Její vedoucí se cítila ohrožena. Bála se o svou židli. Terorizovala ji dlouhé měsíce. Deptala ji při každé příležitosti. Ostatní mlčeli. Lepší košile než kabát.
Držím palce všem potížistům. Jsou první na řadě. Cítím s nimi. Vážím si jejich vzdoru. Nevzdávejte to.
Ivana Kochaníčková
Vajíčka za tři
Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.
Ivana Kochaníčková
Úplně zbytečné alibi
Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.
Ivana Kochaníčková
Trampoty s myčkou
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.
Ivana Kochaníčková
Jak se z muže stane chlap
Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli
Ivana Kochaníčková
Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x