Netopýří stínové divadlo a Pakosta
Dám si večerní sprchu, stočím se do křesílka a otevřu knížku. Stačí mi přečíst několik vět a už jsem v jiném světě. Jen vzdáleně vnímám Pakostu, jak na dvorku šramotí s nářadím a něco vyčítá Ajaxovi.
Ze čtení mne vytrhl neznámý zvuk. Jako by něco žuchlo. Jemně, skoro neslyšně. Někde u krbu. Že by se utrhly saze? Při Pakostově pečlivosti? Přestože bylo ticho, položila jsem knížku a vydala se pátrat. Potichoučku jsem nakračovala ke krbu. Na jeho římse visel malý netopýrek. I v tom přítmí jsem viděla jeho korálkové oči, jak si mne zmateně prohlížejí. Asi byl stejně udivený, kam se to dostal, jako já, když jsem ho uviděla ve svém obýváku. Co teď s ním?
Zacouvala jsem opatrně do chodbičky.“Pakosto!“ Skoro jsem šeptala. Pakosta nic. Zkusila jsem to hlasitěji. Netopýr se ani nepohnul. To už jsem zařvala:“Pakosto!“ Konečně se objevil ve dveřích, bagančata od hlíny, v ruce mokrý hadr. „Spadl nám do obýváku netopýr.“
Pakosta je muž činu. Než jsem mu v tom mohla zabránit, cvakl vypínačem. Netopýr se plavně vznesl a zakroužil. Instinktivně jsme se přikrčili.
„Ať se ti nezamotá do vlasů,“ staral se Pakosta. " Přinesu síťku, co jsme s ní chytali bažantí kuřata.“ Zhasla jsem. Netopýrek si sedl na stůl. Dívala jsem se, jak je maličký. Malá, nešťastná hromádka. Vypadal klidně.
To už se ale chodbou blížil můj nimrod Pakosta, vyzbrojený sítí na bažanťata. Netopýr jeho přibližování sledoval s jistým zájmem, dokud Pakosta nezačal stavět síťku do útočné pozice. Pak se lhostejně vznesl, zatočil se v obýváku a zmizel v kuchyni. Pakosta za ním. S úlevou i obavami jsem za nimi zavřela dveře.
„Hlavně ať tě nekousne, třeba má vzteklinu,“ varovala jsem Pakostu přes dveře a čekala, co bude. Kuchyň máme velikou, převelikou, je tam dost místa pro oba.
Napřed bylo dlouho ticho. A pak jsem zažila nejlegračnější stínové divadlo, jaké si dovedete představit. Na prosklených kuchyňských dveřích se objevila harmonická, dokonalá netopýří silueta, za ní s malým odstupem a trhavými pohyby síťka na bažanty a konečně obrys lovícího Pakosty. Tento scénář se opakoval několikrát, i když občas se změnilo pořadí a směr, a i když po chvíli Pakosta zvolnil tempo. Jen netopýrek si to zjevně užíval. Jeho let byl vzorem dokonalosti.
Zdálo se, že honička nebere konce. Čekala jsem, že něco rozbijí. Už jsem se chystala, že tam vtrhnu a pomohu Pakostovi s nadháněním, když se dveře otevřely a vyšel Pakosta se sebejistým úsměvem. Netopýr se houpal v síťce. Vypustili jsme ho na zahradě a dívali se, jak mizí mezi stromy.
Ten večer jsme ještě dlouho seděli venku na lavičce. Byl to jeden z posledních teplých podzimních večerů. A bylo nám tak hezky, že mne ani nenapadlo vrátit se ke knížce. Pakosta jen tiše seděl a vůbec nečekal, že ho budu chválit.
Ivana Kochaníčková
Vajíčka za tři
Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.
Ivana Kochaníčková
Úplně zbytečné alibi
Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.
Ivana Kochaníčková
Trampoty s myčkou
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.
Ivana Kochaníčková
Jak se z muže stane chlap
Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli
Ivana Kochaníčková
Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Největší hrozbou je ruský imperialismus, řekl Lipavský v Budapešti
Český ministr Jan Lipavský na setkání se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem uvedl, že...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x