Jak se z kluka stane bílý kůň?
Uvařila jsem silné kafe, ale ani si toho nevšimla. Hledala po kapsách krabičku s cigaretami a přitom ji měla před sebou. Ten příběh jsem znala, Vlasta mi důvěřovala. Když si konečně zapálila, pokračovala: „Trpěla jsem už tím, že spával po ubytovnách a domů chodily jen modré obálky s doručenkou. Pak na dveře klepali policajti i exekutoři. Po měsících nejistoty se ozval ze zámoří. Byla jsem šťastná, že je živý a zdravý, přes to všechno…
A teď mám jít k soudu. Jako svědek. Čeho? Bylo to i moje selhání. Na co se mne chtějí zeptat? Jak jsem si vychovala syna?
Jak jsem si tedy vychovala syna? Byl to hodný, chytrý kluk. To by ale možná řekla každá máma o svém dítěti. Když se tehdy začal toulat po diskotékách a chodil pozdě domů, čekávala jsem ho do noci a šla spát, až když se v pořádku vrátil a zamknul dveře. Ráno jsem vstávala nevyspalá do práce. Tak to dál nešlo. Slíbil, že příště se vrátí v jedenáct. Slib dodržel. Za cenu toho, že se vrátil sám, bez kamarádů, ze vzdálené vesnice a pěšky, protože už nic nejelo. Bylo by bezpečnější tam raději zůstat. Přestala jsem na něj čekávat.
Nebo tehdy, když se rozhodl, že se nevyučí. Čtrnáct dní před závěrečnými zkouškami. Že vlastně nikdy dělat zedničinu nechtěl. Že bude číšníkem. Pochopitelně jsem nebyla nadšená. Měl by vlastně neukončené vzdělání a co kdyby se někdy rozhodl studovat? Prý jen kvůli mně ty zkoušky nakonec udělal.
První hospodský na něj hodil po dvou dnech manko dvaapůl tisíce korun. Druhý ho obvinil, že mu vykradl hrací automaty. Žádný z nich s ním nesepsal ani pracovní smlouvu, natož aby mu vyplatil mzdu. Sen o kariéře „číšníka“ dostal trhliny. Navíc o nevyučeného číšníka neměl nikdo zájem, přestože bylo léto a letní zahrádky vyrůstaly před i za restauracemi.
Přemluvila jsem známého stavaře, aby ho vzal jako zedníka. Můj neúspěšný číšník vyrazil do Prahy. Bez praxe, s posledními penězi, co jsem mu byla ochotná ještě dát. Utratil víc, než vydělal, po dvou měsících hodil pytel s nářadím do sklepa a už nikam nejel. Dodnes nevím, co se vlastně stalo, jestli něco pokazil, nebo se s někým pohádal…
Když ne číšník, ani zedník, tak co? Neskrývala jsem své rozčarování. Přes den spal, v noci hrál kulečník. Zmizel, než se někdo vrátil z práce. Ztratily se mi zlaté prstýnky, co jsem si brávala do divadla. Sem tam i nějaké peníze z hrnku. Bez ptaní vybral i vkladní knížku, na kterou jsem mu léta spořila.
Pak najednou přišel s nadšením. „Mami, mám práci. Budu podnikat.“ Bylo mu teprve osmnáct, skoro devatenáct. Rozkládal po stole katalogy s nějakým kuchyňským zbožím. Chtěl mi udělat radost, chtěl mi dokázat, že se už o sebe postará. Za pár dní mu někdo přivezl z Brna živnostenský list, hrdě mi ukazoval, že je na jeho jméno. Zářil nadšením. Prý ani nevadí, že nemá žádnou praxi, že jsou to cizinci a chtějí u nás podnikat, proto hledají někoho, kdo by je v Česku zastupoval. A že ho všechno naučí.
Tehdy mi to ještě nedošlo. Začal se pěkně oblékat, chodil na večeře do restaurace a jezdil taxíkem. Pak začaly chodit obsílky. Zvonila policie. Hledali ho lidé, které jsem neznala. Bála jsem se otevřít dveře od bytu.
Bylo zle. Pálila ho půda pod nohama. Chvilku bydlel u přátel, chvilku cestoval, pak zmizel úplně.
Dnes už vím, jak se z kluka stane „bílý kůň“. Za dva dny půjdu k soudu jako svědkyně. To mám svědčit proti synovi, nebo jsem ten viník já? Proč jsem si ničeho nevšimla? Nad hlavou se mi pohupuje jako kyvadlo Edgara Alana Poa nikým nevyřčená otázka: „Jak jste vychovala svého syna?“ A já na ni neumím odpovědět.“
Ivana Kochaníčková
Vajíčka za tři
Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.
Ivana Kochaníčková
Úplně zbytečné alibi
Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.
Ivana Kochaníčková
Trampoty s myčkou
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.
Ivana Kochaníčková
Jak se z muže stane chlap
Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli
Ivana Kochaníčková
Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x