"Tady není zaopatřovací ústav," řval na ni doktor
I ostatní pacientky se bály pohnout. Ve vzduchu byl cítit ten vzteklý výbuch rozzuřeného doktora a třísknutí dveří, když vyběhl na chodbu. Málem smetl vyděšenou sestřičku, která nestačila uskočit v úzké chodbičce mezi postelemi.
Včera v noci si zavolala pohotovost. Zase cítila tu tíhu na prsou, ostrou bolest, která ji probudila. Hlava se jí točila, když se pokusila posadit. V nočním domě bylo ticho, neslyšela tikat ani hodiny v pokoji. Okamžitě si uvědomila, že je sama v prázdném bytě. Ta náhlá noční bolest! Už se jí to několikrát stalo. Obvykle stačila injekce a pár dní klidu. Přes den se zastavila snacha a něco uvařila, taky rozvedený syn, který s ní bydlel, ochotně nakoupil. Teď tu nebyl nikdo.
Přepadla ji úzkost. Prohlížela si ten velký pokoj, jako by ho viděla poprvé v životě. Teprve nedávno dal syn celý domek, vyplavený povodněmi, do pořádku. Čerstvě vymalované stěny odrážely vlídné světlo měsíce. Plovoucí podlaha s novým koberečkem ještě popraskávala. Pod dvouhlavou stříbrnou lampou u křesílka ležel košík s jehlicemi a tři měkká klubíčka. Na naleštěném konferenčním stolku stála kytice s růžemi a telefon. Ten teď přitahoval její pozornost ze všeho nejvíc. Zavolat, nezavolat? Co když to samo nepřejde? Najdou ji až příští týden, až se syn vrátí z dovolené.
Syn. Její nejmilejší. I když si vždycky přála holčičku. Ale rodili se pořád jen kluci. Mireček byl poslední. Benjamínek. Ti starší už byli dávno z domu, tento se vrátil, když se s ním rozvedla žena. Ta je kdysi rozkmotřila. Její chamtivost, bezohlednost, necitelnost. Měla zálusk na domek. Proč by měla ona s dítětem bydlet v panelovém dvoupokojáku, když se babička roztahovala sama ve velkém domě s pěknou zahrádkou, plnou růží a ovocných stromů? Hned by zřídila malému velké pískoviště a houpačku. A těch pokojů! Babičce by přece stačila postel na verandě. Ten domek je stejně připsaný jejímu mazánkovi Mirečkovi. Tak ať se pro něho trochu uskrovní. Pro něho? Pro ni.
Nejdříve snacha zpracovala Mirečka. Pak museli k soudu. Poprvé v životě. Strašně se styděla. Vůbec nic si z celého toho kolotoče nepamatovala. Jen to ponížení a zklamání. Soudil se s ní její milovaný syn. Zachránila ji jediná věta ze smlouvy, kterou tehdy sepisovali u notáře, když přepsali domek na Mirečka. Kolik týdnů kvůli tomu s manželem nemluvila! Jak mohl trvat na tom, aby v té smlouvě bylo věcné břemeno! Copak by ji mohl chtít někdy vystěhovat vlastní syn?
Bylo to Pyrrhovo vítězství. Několik let neviděla ani vnuka, ani syna. Stejně se s tou semetrikou rozvedl. A pak přišel s prosíkem a dvěma kufry. Sliboval hory doly. Odpustila mu, jak jinak, i když jí to všichni rozmlouvali.
Svého rozhodnutí nikdy nelitovala. Zvlášť po těch nešťastných povodních. Sama by ten zdevastovaný domek nikdy do pořádku nedala. Mireček se postaral. Vzal si půjčky, objednal řemeslníky, přešel na podřadnou, ale líp placenou práci v třísměnném provozu, bral přesčasy a ve volném čase drhnul, boural, natíral. Sedávala u kafíčka na lavečce před verandou a zdravila se se sousedkami, které neměly takové štěstí. Jejich domky si opravovali cizí lidé a jim zůstal pokojík v domě seniorů. Cítila nad nimi svou převahu a zvala je na koláče. Snad je pekla jen pro ten vítězný pocit.
Dnes už je za vodou. Konečně mohl jet Mireček na vytouženou dovolenou. Poprvé po pěti, nebo snad šesti letech. Nabalil si ranec na záda a sedl na kolo. Teď si jezdí někde po Sicílii. Zaslouží si to. Nakoupil jí zásoby a lednička pomalu nejde zavřít. Těch deset dní uběhne jako nic. Jen kdyby ta bolest na prsou přestala. Snad by pomohl studený obklad. Opatrně se posadila. A pak přece jen zavolala pohotovost.
Probrala se až v nemocnici, nic víc si nepamatuje. Sestřička se k ní skláněla a něco se ptala. Komu mají zavolat? No ano, komu. Nemá mobil, žádné číslo si z hlavy nepamatuje. A syn jezdí po Sicílii. Pak přišel ten doktor. Zřejmě se špatně vyspal.
„Tady není žádný zaopatřovací ústav. Syneček si někde užívá a my se mu máme starat o babku. To jste se sama doma bála, že jste si volala pohotovost? Tak špatně vám určitě nebylo. Pojedete domů. Zajistěte si někoho, kdo se o vás postará. My jsme tu pro nemocné, rozumíte?“
„Ale syn je až na Sicílii, teprve odjel,“ pípla, ale jako když přilije oleje do ohně. Dveře bouchly, velká tečka.
Ticho se dalo krájet. Minuty ubíhaly. Pak se zvedla paní na posteli u okna. Všimla si těch slziček. Sáhla pro balíček s kapesníky. A vykřikla. „Paní, co je vám? Ona nemůže dýchat, honem zazvoňte na sestřičku.
Všechen ten poplach, který následoval, už nebyl k ničemu.
Ivana Kochaníčková
Vajíčka za tři
Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.
Ivana Kochaníčková
Úplně zbytečné alibi
Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.
Ivana Kochaníčková
Trampoty s myčkou
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.
Ivana Kochaníčková
Jak se z muže stane chlap
Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli
Ivana Kochaníčková
Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?
Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Přímý přenos Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Jestli Rusko prolomí frontu, můžeme na Ukrajinu vyslat vojáky, zopakoval Macron
Francouzský prezident Emmanuel Macron opět připustil možnost vyslání západních pozemních jednotek...
Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek
V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...
Prodej stavebního pozemku 1614 m2
Řehenice, okres Benešov
3 999 000 Kč
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x