Trampoty s myčkou

24. 08. 2011 8:50:32
Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.

„To přece není vůbec žádný problém,“ zahlaholila Jitka do telefonu svým oblíbeným citátem. „Víš přece, že mám prodejnu naproti. Změř rozměry, vyber si značku a já se tam skočím podívat.“

Dál už to šlo jako po másle. Dva dny jsme si telefonovaly, myčku jsme vybraly, Jitka dokonce vybrala z hrnku peníze ušetřené pro horší časy a myčku koupila. S manželem myčku naložili a navečer mi ji přivezli. Jitka stihla dokonce ještě vyplenit záhon mečíků a během hodinky už brzdili před naším domem. Tetelila jsem se blahem, jak to krásně jde, jak je dobře, že mám takové kamarády, kteří pomohou, když o něco jde.

Myčku jsme opatrně vyložili na chodník, odstrojili ochranný obal a poslali Jitčina manžela zaparkovat, protože u našeho samozřejmě nebyla volná ani skulinka pro kolo. Jako bychom se domluvily, opřely jsme se obě lokty o myčku, vystrčily zadnice a obdivovaly mečíky. Jsou to nádherné květiny, slavnostní, něžné, v pastelových barvách a impozantní svou velikostí. A čekaly. Chodník k domu je pro transport myčky dlouhý, jsou tam i nějaké ty schody, další schody do domu, pak nějaké k výtahu – nechtělo se mi na to myslet.

„Děvčata, nepotřebujete pomocníka?“, ozvalo se nám za zády. Nevěřícně jsme se rozhlédly. Nikde kolem žádná děvčata, muselo to patřit nám. Stál tam mladíček, kde se vzal, tu se vzal. A povzbudivě se na nás zubil. Mohlo mu být tak kolem čtyřiadvaceti. Jitka se vzpamatovala první.

„Vítáme každou pomocnou ruku, jen čekáme ještě na mého manžela, šel zaparkovat. A kde jste se tu tak najednou vzal? Někde tu bydlíte?“

„Ne, jdu navštívit přítelkyni, bydlí tady kousek za rohem,“ odpověděl s úsměvem, v němž se mísilo sebevědomí s nadšením. Krásný kluk, ne zrovna hromotluk, ale pěkně udělaný. Ale to už přicházel Jitčin manžel. Popadli myčku jako nic a donesli ji až do bytu, sotva jsme jim s Jitkou stačily.

„Dám vám pro přítelkyni aspoň mečíky,“ nabízela jsem chlapci, který už pomalu mizel na schodech. Nic si nevzal, odmítl peníze i občerstvení.

„To bych jí nevysvětlil,“ culil se na odchodu. „Rád jsem vám pomohl.“

Seděli jsme v kuchyni nad novou myčkou, míchali v šálcích horkou kávu a každý z nás myslel na toho kluka. Připadal nám jako zjevení z dávných dob, kdy ještě žili na světě lidé, ochotní pomoci jeden druhému, bez ruky nastavené k odměně, bez obvyklého „A co za to“. A svět se nám zdál v pořádku.

Autor: Ivana Kochaníčková | středa 24.8.2011 8:50 | karma článku: 27.68 | přečteno: 1786x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 612 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2091
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...