Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čím hloupější sedlák, tím větší zemáky

14. 07. 2011 8:59:35
Vždycky když vidím ty lány rozkvetlých orchidejí všech možných druhů a barev v kdejakém supermarketu, vzpomenu si na dobu, kdy jsem se vdávala. Bylo to před více než čtyřiceti lety v prosinci. Moje představa o krásné svatební kytici se mi rozplynula v prvním květinářství, kam jsem si šla kytici objednat.

Prodavačka obrátila oči v sloup: „ Živé květiny? V prosinci? Jo svatební! Tak to vám objednáme bílé karafiáty. “ A bylo to vyřešeno. Celou tu dobu do svatby jsme trnuli, jestli vůbec budou. No, vdala jsem se i s těmi karafiáty, ale dlouhá léta jsem pak se závistí sledovala svatební kytice pozdějších nevěst. Jak šel čas, sortiment se vylepšoval. Na řadu přišly bílé kaly, růže, kamélie, anturie a vrcholem všeho byly orchideje. Měnily se tvary i barvy kytic, od jednoduchých až po girlandy a vskutku umělecká díla.

Představa svatební kytice mne už nelákala, ale touha po orchidejích se ve mně usadila a ne a ne ji vypudit. Vzpomínám si na svou první snítku skutečných orchidejí. Nebyla z lásky, nebyla bílá. To se vrátili naši zahraniční experti odněkud ze služební cesty po Asii a přivezli nám všem ženským spolupracovnicím ze zahraničního závodu každé jednu maličkou snítku drobných fialových květů. Celý den jsme se na ně všechny s láskou dívaly, pak je pečlivě zabalily a nesly domů, pronásledovány závistivými pohledy holek z ostatních oddělení. Jsem smolař, asi mi nebyla souzena. Vytrousila jsem ji z papíru hned na vrátnici a až na zastávku si pyšně nesla prázdný papír. Když jsem to zjistila, pelášila jsem zpátky, ale na vrátnici už samozřejmě nebylo nic.

Pak se objevily tyto vzácné květiny v květinářstvích nejen jako řezané, ale i rostoucí. Pořádně drahé. Obcházela jsem je s rukou na peněžence a odolávala pokušení. Odrazovala mne představa, že bych se o cizokrajnou kytku nedokázala postarat a co kdyby mi nedejbože odešla! S érou supermarketů přišla i doba orchidejí. Už se k narozeninám a výročím nenosily oslavencům kytice, ale orchideje v květináčích. Dostala jsem dvě. Moje zlé předtuchy se vyplnily. Starala jsem se o ně podle rad všech mých úspěšných kamarádek. Rostlinky kvetly, odkvetly, odešly. Bylo mi to líto a zařekla jsem se, že už nikdy...

Ty další už většinou přežily. Změnila jsem jim stanoviště, koupila speciální hnojivo, datum koupání zaznamenala v kalendáři červeně, zastínila žaluziemi nadměrný přísun slunečních paprsků. Že nevíte jaké koupání? Vyčlenila jsem na tuto činnost dvě misky. Do té vysoké jsem nalila odstátou a nepříliš studenou vodu, do ní téměř laboratorně odměřila speciální tekuté hnojivo na orchideje a do této lázně ponořila květináč s kytkou. Až jsem usoudila, že je drť v květináči správně nacucaná, kytku jsem přemístila do druhé, ploché misky na odkapání. Pak teprve putovala zpátky na své místo na okenním parapetu. Rostlinky kvetly, odkvetly, sice neodešly, ale ani znovu nerozkvetly. Někde se stala chyba. Nakoupila jsem chytrou literaturu. Vyloučila jsem škůdce, nevhodnou zeminu, neprůhledné květináče. Nic.

„Co tam mamko hledáš?“, ptal se můj syn při jedné návštěvě, když mne přistihl, jak s nadějí prozkoumávám malý ocásek, který vyrašil mezi listy.

„Nekvetou a nekvetou,“ vzdychla jsem zklamaně nad novým vzdušným kořenem.

„Ukaž?“ projevil nečekaný zájem. „Já mám takové kvítko v kuchyni a už mi kvete půl roku.“ To byla rána pod pás. Nebo omyl. V životě nevzal konvičku do ruky a najednou mu bude kvést orchidej. To zrovna.

„Ty máš určitě jinou kytku.“ Nemohla jsem uvěřit.

„Ne, je to ta samá,“ nahlédl mi přezíravě přes rameno. „Kvete dokonce už potřetí. Vždycky když odkvete, vyrazí další stonek a je plný květů. Pošlu ti fotku, když mi nevěříš.“

Hned jsem ho začala zpovídat. Pálila jsem na něj otázky jako z děla. „Jak ji máš daleko od okna, ve stínu nebo na slunci?“

„Asi metr od okna, nahoře na lednici a mikrovlnce. Skoro u stropu.“

„Jak často ji koupeš?“

„Cože? Já tam jen občas cvrnknu z petláhve, je to vysoko a vždycky mi nateče do rukávu...“

„Ale to nemůžeš vidět, jestli jí neleješ vodu do srdíčka, to se nesmí!“ děsila jsem se.

„Ta kytka má nějaké srdíčko?“ divil se upřímně.

„Jaké používáš hnojivo a kolik?“ chtěla jsem vědět další informace. Z toho, jak se podíval, mi bylo jasné, že o hnojivu nikdy neslyšel a že ho otázky tohoto druhu už otravují.

Poslat fotku mi nezapomněl. U stropu v jeho kuchyni trůnil phalaenopsis ještě v nákupním obalu, plný nádherných vínově červených květů na vysoké stopce, za nimi jako parůžky dva odkvetlé, nezastříhnuté stonky coby důkaz, že kytka kvete už potřetí. Vybavilo se mi oblíbené rčení naší malenovské stařenky – čím hloupější sedlák, tím větší zemáky...

Autor: Ivana Kochaníčková | čtvrtek 14.7.2011 8:59 | karma článku: 25.48 | přečteno: 1493x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Volit či nevolit?

Ať otevřu jakýkoliv deník či časopis nebo zapnu televizi, mám pocit, že nebýt prezidentských voleb, asi by nebylo o čem psát a mluvit. Nejde ani tak o informace, ale o ten obsah, o způsob a v neposlední řadě i o obsah slov...

22.1.2018 v 20:20 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 255 | Diskuse

Miriam Prokešová

Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.

Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)

22.1.2018 v 18:33 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 432 | Diskuse

Libuse Palkova

Krabice od vína bez vína

Každou chvíli tu máme nějakou politickou korupční kauzu: kdysi to byl Grossův tajemný strýček a jeho nevratná půjčka na luxusní byt, pak pět na stole v českých, Rathova krabice od vína, teď zase Čapí hnízdo. Zkrátka se tu nenudíme

22.1.2018 v 16:08 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 453 | Diskuse

Martina Studzinská

Co může pomoci tomu, aby k sobě měli lidi blíž

Měli bychom se toho o sobě navzájem víc dozvědět. Víc spolu mluvit. Být zkrátka družnější, abychom se lépe navzájem pochopili.

22.1.2018 v 14:47 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 151 | Diskuse

Marcel Matušák

Požár hotelu v Praze a otazníky!

Každí ztráta života je velmi smutná. Zvlášť, pokud je zaviněna nejasnými okolnostmi. Požár hotelu v Praze. Zjištění příčiny je velmi důležité. Ale je to všechno? Zdaleka NE!!!

22.1.2018 v 12:16 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 1204 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2086
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.