Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nevypadáš jako socka

23. 03. 2011 9:05:22
Vletěla dovnitř jako velká voda a ještě v kabátě dosedla na židli v kuchyni. Po tváři se jí koulely slzy jako velké hrachy a padaly na sněhobílou halenku. Kapesník ignorovala. „Jedu od posudkového lékaře. Sebrali mi invalidní důchod.“

Kdo zná Hanku, věčně usměvavou, vitální a energickou ženskou, stavěnou jako buldozer, neuvěří, že by byla nemocná. Působí naopak jako živá reklama na zdraví. Ani se nedivím, že když taková ženská vtančí do kanceláře posudkářů, dívají se na ni s neskrývanou nedůvěrou. První, co je napadne, je podezření, že se jí jen nechce dělat, že je líná, pohodlná, zkrátka simulant. Asi je lepší přibelhat se o berličce, s tělem divně zkrouceným, se strhaným obličejem a smrtelnou diagnózou ve zdravotní dokumentaci. Hanka je pěkná brunetka, v boubelaté tvářičce ani vráska, vždy pečlivě načesaná a nažehlená. Vdovička jako lusk. Bez rtěnky na rtech by snad nevyšla z domu ani vynést smetí. V posledních letech žila z částečného důchodu a přes týden opatrovala dceřiny dva kluky.

„Tak už nebul a řekni, co se stalo,“ vyzvala jsem ji, když konečně sáhla po kapesníku. „Přece ti to museli nějak zdůvodnit. Mají přece zdravotní kartu.“

„No právě. Prý mi moje lékařka v těch dokumentech nenapsala nic průkazného.“ Začala se uklidňovat. „Ona ani neví, z čeho ty moje problémy jsou a ne že by se nesnažila. Nedovedeš si představit, co vyšetření jsem už prošla. Co léků, injekcí, rehabilitací, cvičení a kdoví čeho jsem absolvovala. A nic mi nepomohlo. Na chvilku zabraly jen léky od bolesti a ty přece nemohu brát pořád. Co tam asi měla napsat?“

„Zkoušela ses někde zaměstnat? Třeba na půl úvazku?“ To ve mně zase začaly hlodat pochybnosti. „Kdysi jsem tě viděla v nějaké drogerii. Tam se moc nenadřeš. Prodávat spreje nebo šampony, to přece není nic namáhavého.“

„Pomáhala jsem občas kamarádce na odpoledních směnách, když si potřebovala něco zařídit, nebo když onemocněla ta její prodavačka. Ale to bylo jen pár dní v měsíci, nebo před svátky. Nemysli si, já jsem byla i z těch sprejů tak zničená, že pro mne jezdil večer Rosťa, jako zeť, a vozil mne domů. Celá ruka od ramene až po konečky prstů mi opuchla, bolela mne záda a mrtvěla mi pravá noha. Nejhorší byl palec, ten jsem necítila několik dnů. Tak jsem přestala chodit i do té drogerie. Kdyby mi něco nedala dcera za hlídání, neměla bych ani na nájem. A co mám dělat teď? Do starobního je ještě daleko.“

„A co kdyby tě ta kamarádka zaměstnala doopravdy. S normální pracovní smlouvou a hlavně s pojištěním. Až bys klekla, tak bys mohla brát aspoň nemocenskou. Lepší něco než nic. A po čase bys mohla požádat o invalidní důchod znovu. Na to jsou předpisy, když někdo dlouho marodí. Museli by to znovu posoudit. Nebo se odvolej, ale šanci máš mizivou.“

Neviděla jsem ji skoro rok. Od tamtamů v kadeřnictví jsem se dozvěděla, že prodala byt, odstěhovala se k dceři, za část peněz opravila dva pokojíky v přízemí a dál se stará o vnoučky. Pak jsem ji znovu potkala. Načesanou, nastrojenou, s kabelkou přes rameno. Sedly jsme si na lavičku.

„Tak jak to dopadlo?“, chtěla jsem vědět.

„Už mám důchod zpátky,“ usmívala se od ucha k uchu. „Ta kamarádka mne opravdu přihlásila. Že když jsem pomohla já jí, když to potřebovala, tak že teď mi pomůže zase ona. Dohodly jsme se, že nemusím zvedat těžké věci, vybalovat zboží z beden, doplňovat regály ve výšce. Dokonce mi dala za pult židli, abych si mohla sednout, když nebude nával. Vydržela jsem to nějaký týden a dost. Pak jsem asi tři měsíce marodila a zase chodila na vyšetření a rehabilitace. Až do chvíle, kdy jsem šla znovu na posudkové oddělení. Jak se do mne ten doktor pustil! Že jsem se nechala zaměstnat cíleně, že to je záměrné vylákání nemocenských dávek, ať si okamžitě ukončím nemocenku, nebo že budu mít opletačky ještě se soudem. Vůbec mu nevadilo, že mne do práce vlastně poslal, když mi zrušil invalidní důchod. Zůstala jsem úplně bez prostředků. Na úřad práce bych šla zbytečně, nedovedu si představit, kdo by mne vzal. A žebrat na sociálce? Tak jsem byla zase tam, kde předtím.“

„Ale nepřipadáš mi jako invalida. Dokonce se mi zdá, že máš zase ten dřívější šmrnc. Že tys potkala nového přítele?“

„To ne, už ale vím, co mi je. Moje doktorka na to přišla, když jsem jí řekla o těch závratích.“ Hanka se šťastně rozzářila. „Už nemusím na rehabilitace a cvičení. Prý je to v mozku, Parkinson, nebo tak nějak. Dala mi nějaké prášky a fakt zabírají. Důležité je na to přijít včas.“

Zhluboka jsem se nadechla. To je teda terno! Jako by vyhrála místo druhého houslisty na Titaniku. Polkla jsem a přeladila do lehkomyslného tónu.

„Nevypadáš jako socka,“ změřila jsem si ji kritickým okem.

„Nakonec jsem si podala odvolání. Posuzovali to ve vedlejším okrese a to byl docela jiný přístup. S úsměvem mi zase důchod přiznali, dokonce se zpětnou platností.“

„No vidím, že už ho utrácíš! Nová kabelka...“ Byla jsem ráda alespoň za tuto dobrou zprávu.

„Ta je Haniččina, půjčila mi ji,“ pousmála se Hanka. „Už mi z Prahy přišla tři úřední lejstra o tom, že mi ten důchod zpětně vracejí, se složitým výpočtem a zdůvodněním. Ale dodnes, a to už je čtvrtý měsíc, mi neposlali ani korunu. Nebýt peněz za ten prodaný byt a bydlení u Haničky, tak nemám ani na rohlík.“

Autor: Ivana Kochaníčková | středa 23.3.2011 9:05 | karma článku: 24.54 | přečteno: 2745x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Volit či nevolit?

Ať otevřu jakýkoliv deník či časopis nebo zapnu televizi, mám pocit, že nebýt prezidentských voleb, asi by nebylo o čem psát a mluvit. Nejde ani tak o informace, ale o ten obsah, o způsob a v neposlední řadě i o obsah slov...

22.1.2018 v 20:20 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 255 | Diskuse

Miriam Prokešová

Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.

Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)

22.1.2018 v 18:33 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 432 | Diskuse

Libuse Palkova

Krabice od vína bez vína

Každou chvíli tu máme nějakou politickou korupční kauzu: kdysi to byl Grossův tajemný strýček a jeho nevratná půjčka na luxusní byt, pak pět na stole v českých, Rathova krabice od vína, teď zase Čapí hnízdo. Zkrátka se tu nenudíme

22.1.2018 v 16:08 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 453 | Diskuse

Martina Studzinská

Co může pomoci tomu, aby k sobě měli lidi blíž

Měli bychom se toho o sobě navzájem víc dozvědět. Víc spolu mluvit. Být zkrátka družnější, abychom se lépe navzájem pochopili.

22.1.2018 v 14:47 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 151 | Diskuse

Marcel Matušák

Požár hotelu v Praze a otazníky!

Každí ztráta života je velmi smutná. Zvlášť, pokud je zaviněna nejasnými okolnostmi. Požár hotelu v Praze. Zjištění příčiny je velmi důležité. Ale je to všechno? Zdaleka NE!!!

22.1.2018 v 12:16 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 1204 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2086
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.