Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam na pivo? No přece k Johanovi!

16. 12. 2010 8:27:41
Byl to mačo. Sice už v letech, ale kdysi atletická postava dosud pěkně napínala těsné tričko i se začínajícím břichem a vlasy, stáhnuté způsobně do hladkého ohonu mu splývaly do půli zad. Každopádně si na svém zjevu zakládal.

Ale vezměme to od začátku. Jako velká voda nebo menší tornádo se do mého panelového bytu uprostřed sídliště přihrnula kamarádka Ema. S cestovním batůžkem na zádech, s úsměvem od ucha k uchu a nabitá nezdolnou energií. Celý den jsme šmejdily po obchodech, které začínaly hýřit předvánoční výzdobou, protáhla jsem ji všemi pamětihodnostmi rodného města a večer jsme konečně spočinuly zase v mém království. Moje nožky si přály spočinout na taburetku u křesílka, její mohly ještě tancovat. Co s načatým večerem?

„Dá se tu někde jít na pivo?“ pronesla Ema s nadějí v hlase. To byla otázka i přání. V úvahu přicházela hospoda U Johana. Byla nejblíž, viděly jsme její ozářená okna z balkonu. Před hospodou blikaly modrobíle ožárovkované stromy, vánoční výzdoba svítila na pouličním osvětlení a dokonce i v některých oknech už přivolávaly vánoční svátky miniaturní stromečky. Myslela jsem – romantika. Ještě chyběly koledy. To už se Ema začala oblékat.

„Ale je to jen pivnice“, namítla jsem nesměle.

„Nejlepší pivo je na Moravě“, odpověděla mi reklamním sloganem. A přivolala výtah.

Netušila jsem, co nás čeká. Nikdy mne nenapadlo zajít na pivo. Představa přeplněné zakouřené putyky, plné přiopilých hospodských povalečů, mi nepřipadala důstojná pro takovou návštěvu, jakou byla světoběžnice Ema. Ta však už neomylně našla vstupní dveře do hospody a vplula dovnitř.

Rozlehlá místnost byla poloprázdná. Hospodští povaleči si zřejmě dávali pivo u televize doma. Ema spokojeně usedla v boxu u okna a mně se ulevilo. Dřív tu bývala celkem slušná restaurace, kam jsme chodívali kupovat čerstvé nadýchané knedlíky k nedělnímu obědu. A určitou úroveň si zachovala i pivnice.

A pak jsme ho uviděly. Mačo. Zřejmě předtím luštil za barem křížovku, jenže náš příchod ho překvapil natolik, že zůstal ve strnulé pozici ve směru, odkud jsme přišly. To tady ještě nebylo. Nejsme sice docela vesnice, ale do města má naše sídliště daleko. Tady není zvykem, aby si dvě holky přišly samy na pivo. Ema studovala se zájmem každý jeho pohyb. Vypadalo to, že nás mačo ani neobslouží. Naštěstí v něm zvítězila profesionalita. Hypnotizován Eminým upřeným pohledem napřímil svou urostlou postavu a zamířil směrem k našemu stolu. Jeho kroky připomínaly měsíční chůzi Michaela Jacksona. Jako by šel dopředu, ale jeho nohy vší silou držely zpětný chod. Konečně dorazil. S pohledem do horního rohu protějšího okna procedil: „Přání?“

Emu to rozveselilo a pokusila se o vtip. „Co tu máte točeného kromě salámu?“

„My tady nepodáváme žádné jídlo, ani salám,“ s kamennou tváří pronesl Johan. Vtip evidentně nepochopil a jeho výraz navíc vyjadřoval opovržení nad jeho debilitou. Ema se přesto nevzdala a zformulovala další dotaz: „A jaké pivo nám nabídnete?“ Johan se konečně podíval dolů skrze nás na nápojový lístek uprostřed stolu . „Máte to tam napsané,“ a jako by ani nečekal, že umíme číst, po krátkém zaváhání vyjmenoval několik značek. Ema ještě špitla něco o brýlích, které si zapomněla, ale to už Johan odkráčel točit. Teď už šel normálně, jako by z něho ten šok spadl. Zvítězil sám nad sebou a byl na to pyšný jako páv.

Pivo bylo naštěstí výborné a v Emě zmizelo na pár doušků. Prázdnou sklenici položila provokativně na kraj stolu, aby si Johan všimnul. Johan si všimnul. Přinesl beze slova druhou a znovu zmizel za barovým pultem. Druhou sklenici Ema už vychutnávala mezi povídáním a minuty ubíhaly. Trik s prázdnou sklenicí na kraji stolu nám znovu nevyšel. Johan nás přišel jen zkasírovat. Zřejmě usoudil, že už nám to pro dnešek stačilo. Bylo teprve za deset minut deset.

Ema si na odchodu ještě odskočila. Čekala jsem. Johan už si nás nevšímal. „Musela jsem na pány, dveře pro dámy jsou zamčené,“ vysvětlovala to prodlení. Vůbec mne to nepřekvapilo.

„Kam půjdeme na pivo zítra?“ zajímalo mne.

„No k Johanovi, samozřejmě, to si nemůžeme nechat ujít,“ zasmála se Ema v dobrém rozmaru. A ten nám už zůstal.

Autor: Ivana Kochaníčková | čtvrtek 16.12.2010 8:27 | karma článku: 15.59 | přečteno: 1489x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Volit či nevolit?

Ať otevřu jakýkoliv deník či časopis nebo zapnu televizi, mám pocit, že nebýt prezidentských voleb, asi by nebylo o čem psát a mluvit. Nejde ani tak o informace, ale o ten obsah, o způsob a v neposlední řadě i o obsah slov...

22.1.2018 v 20:20 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 255 | Diskuse

Miriam Prokešová

Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.

Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)

22.1.2018 v 18:33 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 432 | Diskuse

Libuse Palkova

Krabice od vína bez vína

Každou chvíli tu máme nějakou politickou korupční kauzu: kdysi to byl Grossův tajemný strýček a jeho nevratná půjčka na luxusní byt, pak pět na stole v českých, Rathova krabice od vína, teď zase Čapí hnízdo. Zkrátka se tu nenudíme

22.1.2018 v 16:08 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 453 | Diskuse

Martina Studzinská

Co může pomoci tomu, aby k sobě měli lidi blíž

Měli bychom se toho o sobě navzájem víc dozvědět. Víc spolu mluvit. Být zkrátka družnější, abychom se lépe navzájem pochopili.

22.1.2018 v 14:47 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 151 | Diskuse

Marcel Matušák

Požár hotelu v Praze a otazníky!

Každí ztráta života je velmi smutná. Zvlášť, pokud je zaviněna nejasnými okolnostmi. Požár hotelu v Praze. Zjištění příčiny je velmi důležité. Ale je to všechno? Zdaleka NE!!!

22.1.2018 v 12:16 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 1204 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2086
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.