Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pes ctí pána, kočka dům

11. 11. 2010 9:41:54
Dívala jsem se, jak můj Franta prohání sekačku po zahradě. Kdyby na mně bylo, tak tu trávu nechám ještě pár dní růst. Ale nedal si říct. Asi potřeboval nějak vybít ten neklid, který se v něm hromadil. Chlap, nedal to na sobě znát.

Taky já jsem si nemohla zvyknout na to ticho, které na mne padalo v našem krásném domečku, v každé místnosti, v každém zákoutí zahrady. Podvědomě jsem čekala obvyklé dusání po schodech a veselé hašteření našich dvou vnuček. No tak se mladí odstěhovali. S tím se nedá nic dělat.

Když se odstěhoval starší syn, nebylo to tak bolestné. Prostě si sbalil věci a odešel k nevěstě. Ten mladší s nadšením přivítal jeho volný pokojík. Když se oženil i on, přivedl si nevěstu k nám. Uvolnili jsme jim s manželem celé horní patro. K čemu obrovský obývák, když jsme v něm sedávali sami. K čemu krb, když se v něm léta nezatopilo. Stačila malá příčka, posuvné dveře a do zadní části obývacího pokoje s výhledem do zahrady se krásně vešly obě naše postele i s nočními stolky. Ať mají mladí nahoře soukromí. A pak ty schody! V poslední době mi nějak nohy neslouží. Zato vnučky se kolem babičky a dědy motaly od rána do večera. Těm schody nevadily.

Ochladilo se. Taky Franta skončil svou túru se sekačkou a namotával přívodní šňůru. Složila jsem deku a šla mu připravit něco k večeři. Dům mne přivítal chladem a tichem. Realita se znovu přihlásila. Jsou pryč. Ach jo.

Pohled mi padl na obrovskou kytici mečíků. Byla tak obrovská, že i když stála v masívní váze přímo na podlaze, tvořila kulisu celé prázdné stěně mezi dvěma okny. Ty mečíky jsem dostala na rozloučenou. Za těch pár dnů, co jsou mladí pryč, už dokvétala na kytici poslední poupata na vrcholcích dlouhých stonků. Pořád ale ještě hýřila plejádou pastelově barevných květů. Mečíky mám ráda odjakživa, dobře to věděli. Jen aby je Bertík neshodil.

Bertík. Neposedný, strakatý kocourek. Obvykle se mi motal kolem nohou. Podvědomě jsem se rozhlédla. A pak mi to došlo – vždyť si ho odvezli s sebou. A proč ne, vnučky si ho kdysi přinesly jako mokré, zablácené koťátko, které se buď zatoulalo, nebo je někdo vyhodil. Už po několika dnech láskyplné péče a něhy se z kočičí trosky vyloupl přítulný a čistotný tvoreček, vždy ochotný k blbnutí i k mazlení. Každou chvíli jsme ho museli sundávat z nějakého stromu, protože vylezl vždycky jen nahoru a pak zoufale mňoukal. Za odměnu nám nosil na zápraží myšky, nebo aspoň ptačí peříčka. Holky mu schovávaly laskominky z vlastního talíře a on se od nich nechal vděčně natahovat a kutálet. Tak proč by si ho nevzaly. Nebyl náš, byl jejich.

Slyšela jsem Frantu, jak si oklepává boty na zápraží. Stárne, taky ho každou chvíli něco pobolívá, i když to statečně nedává najevo. Aha, večeře. Otevřela jsem poloprázdnou ledničku. Proč vyvařovat pro dva stárnoucí, osamělé lidi. Je tu ještě lečo. Stačí trochu ohřát a ukrojit chleba. Jedli jsme mlčky. Dva talířky v dřezu. A před námi dlouhý večer. Sáhla jsem po knížce. Franta se posadil k televizi. Viděla jsem, že se nedívá. Tak tedy budou vypadat naše příští dny. Klidné, tiché, všední. Až dokud...

V tom tichu, které se dalo krájet, jsem najednou zaslechla známé zvuky. Oba jsme vyskočili. Bertík. To jeho důrazné škrábání na dveře bych rozeznala od všech známých zvuků na světě. Opravdu to byl náš Bertík. Mokrý, zablácený, potrhaný a hladový. Okamžitě zamířil do kuchyně, kde stávala jeho miska. Vyčítavě se po nás podíval. Ale to už jsem ohřívala mléko a Franta ho třel naším parádním běloučkým froté ručníkem z koupelny.

Bertík vypil mléko na jeden zátah a netrpělivě čekal, když jsem mu krájela kuřecí masíčko ze závitků, které jsem schovávala na zítřejší oběd. Teprve, když důkladně vylízal misku, vzal nás na vědomí. Vyskočil na pohovku, protáhl se a dlouze si nás prohlížel. Pak, jako by se rozhodl, rozvážným krokem přešel ke mně a stulil se mi do klína. Okamžitě usnul.

„Pes ctí pána a kočka dům,“ pronesl moudře a trochu žárlivě Franta. A šel vypnout televizi. Mohla by Bertíčka rušit.

Autor: Ivana Kochaníčková | čtvrtek 11.11.2010 9:41 | karma článku: 33.19 | přečteno: 2351x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Volit či nevolit?

Ať otevřu jakýkoliv deník či časopis nebo zapnu televizi, mám pocit, že nebýt prezidentských voleb, asi by nebylo o čem psát a mluvit. Nejde ani tak o informace, ale o ten obsah, o způsob a v neposlední řadě i o obsah slov...

22.1.2018 v 20:20 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 255 | Diskuse

Miriam Prokešová

Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.

Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)

22.1.2018 v 18:33 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 432 | Diskuse

Libuse Palkova

Krabice od vína bez vína

Každou chvíli tu máme nějakou politickou korupční kauzu: kdysi to byl Grossův tajemný strýček a jeho nevratná půjčka na luxusní byt, pak pět na stole v českých, Rathova krabice od vína, teď zase Čapí hnízdo. Zkrátka se tu nenudíme

22.1.2018 v 16:08 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 453 | Diskuse

Martina Studzinská

Co může pomoci tomu, aby k sobě měli lidi blíž

Měli bychom se toho o sobě navzájem víc dozvědět. Víc spolu mluvit. Být zkrátka družnější, abychom se lépe navzájem pochopili.

22.1.2018 v 14:47 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 151 | Diskuse

Marcel Matušák

Požár hotelu v Praze a otazníky!

Každí ztráta života je velmi smutná. Zvlášť, pokud je zaviněna nejasnými okolnostmi. Požár hotelu v Praze. Zjištění příčiny je velmi důležité. Ale je to všechno? Zdaleka NE!!!

22.1.2018 v 12:16 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 1204 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2086
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.