Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Občas mi říkají Davide a tisknou si ruku na čelo

   „Tak co, dámy, jak si stojíme?“ vtrhl na sesternu v porodnici mladý doktor ještě v kabátě. „Dnes tam jsou jen dvě matky,“ obrátila se k němu Martina. „Já jsem myslel ten zápas, honem to pusťte, dnes musíme vyhrát.“

   „Kde se ve vás bere ta jistota? S Finy dostáváme vždycky zabrat,“ vzdychla Martina a pustila malinký televizor.  „A navíc možná přijdou komplikace. Jednu z těch matek tu máme už druhý den. Je to její čtvrté dítě a asi má přirostlou ruku na čele. Její manžel stepuje kolem každou půlhodinu a co deset minut volá. Už ztrácí trpělivost a je děsně vystrašený.“  Postavila vodu na kávu a chystala hrnky. Raději ty větší, bude to dlouhá noc. „Chcete s cukrem, nebo bez?“ Ale mluvila již jen k zavřeným dveřím.

   Káva pomalu vystydla, než se zase objevil. „Tak co, kolik je to?“ Posadil se do křesla proti obrazovce  a sáhnul po kávě. „Martino, zase jste mi ji neosladila. Cukr došel?“ Cukřenka stála na stole. Martina se probírala papíry a doktora si nevšímala. A nejmíň ze všeho ji zajímal hokej. Pak vstala a šla zkontrolovat oddělení. Všude bylo ticho, dokonce i na novorozeneckém. Miminka v malých postýlkách, nakrmená a vykoupaná, spala jako broučci v zimě.  Ještě nahlédla do pokojů, kde měly rodičky děti u sebe. Mír a klid vládl i tady. Třeba to opravdu bude klidná noc.

   Když míjela pokoj sester, ozval se z něj výkřik „Gól! No konečně!“, to se doktor dočkal. Pokračovala směrem na porodnici. Obě budoucí matky ležely ve svých postelích. Ani jedna nespala.

   „Já myslím, že už to bude, sestřičko,“ ozvala se ztěžka matka, která už čekala čtvrté dítě. Ležela stočená do klubíčka a na čele se jí perlily kapičky potu. Sestra se sklonila k jejímu vyboulenému bříšku a zaposlouchala se do zvuků dětského srdíčka. Bude v pořádku.

    „Myslíte, že byste došla na porodní sál paní Bučková?“  Pomohla ženě z postele.  „Opřete se o mne.“ Nabídla jí oporu a vedla ji ke dveřím. Koutkem oka ještě zahlédla druhou maminku, jak si tiskne pokrývku těsně pod bradu a v očích má strach. No ano, prvorodička. Všechny jsou vystrašené. Přesto se k ní vrátila. 

   "Nebojte se, paní Fojtíková, do rána budete mít krásné děťátko," uklidňovala prvorodičku. Ale mladá maminka dál tiskla pokrývku pod bradu a oči se jí zalily slzičkami. Martina sotva zaslechla, jak šeptá: "Já jsem se počůrala do postele." No jasně, plodová voda. Pak už to šlo ráz na ráz. Na sál se seběhli všichni, kdo tuto noční sloužili. Obě ženy rodily téměř zároveň. Naštěstí šlo všechno jako na drátkách. Ani ta ručička dítěte nebyla přirostlá, holčička se narodila přirozeným způsobem a v pořádku.

   Vše se seběhlo rychlostí blesku. Dokonce zapomněli i na doktora na sesterně, Martině to došlo až ve chvíli, kdy se z pokoje ozvalo: „Tři dva, vedeme! To jsou kabrňáci!“  V běhu nahlédla dovnitř. „Už máme kluka, jmenuje se David,“ a běžela si pro čistou zástěru. Vtom zazvonil telefon.

   „To je porodnice? Mám u vás ženu. Už se to narodilo?“ Doktor, rozradostněný z nečekaného hokejového výsledku, okamžitě informoval ustaraného tatínka: „Ano, právě se vám narodil syn David. Maminka i dítě jsou v pořádku. Blahopřeju, hurá!“ Martina stála ve dveřích.

   „Už se narodila i holčička Miriam. Děti přišly na svět sedm minut po sobě.“ V lékaři hrklo. Dvojčata? No z toho se tatík zjeví. Vedle telefonu ležel papírek s telefonním číslem. Doktor je vyťukal. „Tady je znovu porodnice. Máte dvojčátka, narodila se ještě holčička Miriam. Ne, není to omyl, teď mi to řekla sestra přímo ze sálu. Ještě jednou blahopřejeme.“ Ani ho nenapadlo, že dnes v noci rodily dvě různé matky.

   Doktor se slastně protáhl. Na obrazovce žehlila rolba led před poslední třetinou. Chtělo by to jednu kouřovou na uklidnění. Sáhl do kapsy bílého pláště. Ano, byly tam. Nahmatal i zapalovač. Vyplížil se na balkon na konci chodby. Taková klidná noc, plná hvězd. To by se spalo!

   Martina se podívala na hodinky. Ještě není ani půlnoc. Ten nervózní tatínek určitě čeká u telefonu. Sedla si k aparátu. Dlouho to nikdo nebral. Pak se ozval ospalý hlas muže, který dva dny stepoval kolem porodnice. „Ano, u telefonu Buček. Já už to vím, z porodnice mi volali. Že máme dvojčata. Cože? Jen holku? Já už mám doma tři! A víte určitě, že to není kluk?  No tak děkuju, já se ráno zastavím. Dobrou noc. Do prkýnka dubového!“

   Tak už víte, proč mi naši občas říkají Davide a tisknou si ruku na čelo?

 

  

 

 

Autor: Ivana Kochaníčková | středa 7.4.2010 8:13 | karma článku: 20,86 | přečteno: 1582x
  • Další články autora

Ivana Kochaníčková

Vajíčka za tři

Nejede a nejede. Autobusová zastávka se pomalu plnila. Už se pozdravili všichni ti, co se znali, prohodili takové ty zdvořilostní fráze jako: kam jedete, a to máme dnes pěkně, pak se hlavy všech otočily ve směru, odkud měl autobus přijet.

29.3.2012 v 11:20 | Karma: 21,22 | Přečteno: 1555x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Úplně zbytečné alibi

Patřím k těm důchodcům, kteří rychle pochopili svůj životní omyl – že totiž v důchodu budou mít spoustu času na knížky, na zahrádku, na kamarády, vlastně na všechno, co dosud odkládali. Omyl. Vstávám v šest, usínám kolem půlnoci a nestíhám. Někdy ztrácím pojem o čase natolik, že si nejsem jistá, jestli je pondělí nebo už středa, o datu nemluvě.

12.10.2011 v 8:36 | Karma: 21,92 | Přečteno: 1570x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Trampoty s myčkou

Klekla mi myčka. Ne že bych to nečekala, měla už svoje za sebou. Ale představa, že budu volat opraváře, někam ji vláčet, brát si volno, řešit novou, docela mne to rozhodilo. Seděla jsem nad ní jako hromádka neštěstí.

24.8.2011 v 8:50 | Karma: 27,68 | Přečteno: 1786x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Jak se z muže stane chlap

Na ty sedánky jsme se vždycky těšili. Ať už to bylo při něčích narozeninách, nebo jsme se sesedli po poradách, nebo na školeních. Pracovala jsem tehdy na zahraničním závodě velkého stavebního podniku a naši experti, kteří se vraceli z pro nás cizokrajných zemí, se nenechali prosit a vyprávěli

10.8.2011 v 8:43 | Karma: 20,95 | Přečteno: 2331x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Patříte k vrabcům, nebo k vlaštovkám?

Příběh nemusí být o lidech. A prázdninový příběh už vůbec ne. Co takový Ezop? Ten se proslavil bajkami, v nichž zvířata jednají jako lidé. Psal pro pobavení i pro poučení. A dnes? Kde vzít inspiraci, když široko daleko nepotkáte zvíře. Myslím to opravdové.

3.8.2011 v 8:09 | Karma: 16,50 | Přečteno: 1118x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Dobře utajený klarinetista

Tu melodii jsem poznala okamžitě, přestože jsem ji neslyšela desítky let. Zpívala si ji moje maminka, když jí bylo smutno. Měla krásný alt a zpívala ráda. Nejen, když jí bylo smutno. Ta melodie se mi vryla pod kůži. Maminka slova znala, já jsem si zapamatovala jen refrén: „Bože, proč vroucí jsi srdce mi dal, když nechceš, aby je někdo miloval...

27.7.2011 v 8:25 | Karma: 18,49 | Přečteno: 947x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Lidunko, neumírej mi!

Tenkrát se nás sešlo tolik, že jsme obsadily ten největší stůl v naší známé kafírně. Přišly holky, co jsou na mateřské a mají hlídací babičku, dorazily i ty, co ještě budují hodnoty, a pár důchodkyň. Rády se setkáváme, přestože už nás okolnosti rozprášily daleko od poklidného prostředí kancelářských stolů.

20.7.2011 v 8:33 | Karma: 27,81 | Přečteno: 2033x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Čím hloupější sedlák, tím větší zemáky

Vždycky když vidím ty lány rozkvetlých orchidejí všech možných druhů a barev v kdejakém supermarketu, vzpomenu si na dobu, kdy jsem se vdávala. Bylo to před více než čtyřiceti lety v prosinci. Moje představa o krásné svatební kytici se mi rozplynula v prvním květinářství, kam jsem si šla kytici objednat.

14.7.2011 v 8:59 | Karma: 26,25 | Přečteno: 1498x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Zapomeňte na ekologii, ohrožuje životy

Už když jsme přijížděli k domu, tak jsem měla ten divný pocit. Maminka nás obvykle vyhlížela na verandě, nebo vykoukla, když bouchla dvířka od auta. Tentokrát jsem ji neviděla. Popadla jsem tašku s nákupy a léky a běžela dovnitř, zbytek jsem nechala na Zdeňkovi. Vyběhla jsem těch dvanáct schodů bez dechu. Maminka nikde.

13.7.2011 v 8:55 | Karma: 22,71 | Přečteno: 1369x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Tu peněženku nech ležet!

Minulý týden mi přišel v mejlu dopis od jedné profesorky z Japonska. Žije ve městě Sendai. Nevím, jak daleko je Sendai od míst největších katastrof, ale podle jejích slov je to město dost poničené. Chci vám citovat z dopisu pár slov:

6.4.2011 v 12:10 | Karma: 41,32 | Přečteno: 8500x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Nevypadáš jako socka

Vletěla dovnitř jako velká voda a ještě v kabátě dosedla na židli v kuchyni. Po tváři se jí koulely slzy jako velké hrachy a padaly na sněhobílou halenku. Kapesník ignorovala. „Jedu od posudkového lékaře. Sebrali mi invalidní důchod.“

23.3.2011 v 9:05 | Karma: 25,10 | Přečteno: 2755x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Uklízím, než přijde moje uklízečka

Ještě nikdy jsem ji neviděla tak zdrblou. Obvykle halekala už ode dveří a hned jí bylo plno. Na její otázku: Jak se máš?, jsem nestačila ani odpovědět. Sotva jsem se nadechla, spustila svůj dvouhodinový monolog a pak, vymluvená do poslední kapky, vždy spokojeně odkráčela. Do večera mne vždycky brněla hlava.

23.2.2011 v 8:51 | Karma: 24,50 | Přečteno: 2211x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Poslala jsem matku do blázince

Seděla proti mně schlíple u stolu, jako by čekala, že jí dám rozhřešení. Prsty poťukávala nervózně po ubruse, až se hladina kávy v hrnku rozvibrovala do malých vlnek. Hlavu měla skloněnou a očima sledovala velkou mouchu, která mířila k tácku s koláčky.

26.1.2011 v 8:22 | Karma: 45,07 | Přečteno: 13311x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Kterak zviditelnit Ježíška

Konečně je to za námi! Všechno to smejčení, pečení, ledničky přetékající řízky a bramborovým salátem, který se dojídá ještě týden. Zdvořilostní návštěvy, mazání chlebíčků, svinčík z rozbalených dárků, šlupky z buráků po celém bytě.

29.12.2010 v 9:40 | Karma: 17,28 | Přečteno: 1343x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Kam na pivo? No přece k Johanovi!

Byl to mačo. Sice už v letech, ale kdysi atletická postava dosud pěkně napínala těsné tričko i se začínajícím břichem a vlasy, stáhnuté způsobně do hladkého ohonu mu splývaly do půli zad. Každopádně si na svém zjevu zakládal.

16.12.2010 v 8:27 | Karma: 15,85 | Přečteno: 1496x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Začíná to už ve školce?

A zase babinec. Tentokrát u Lídy. Dokonce upekla ke kávě lákavě vypadající řezy. Jako vždy, tvářily jsme se odmítavě. Jedna hubne, druhá nesmí cukr, třetí si nechce vzít jako první. Starosti super čerstvých důchodkyň.

12.11.2010 v 9:54 | Karma: 25,19 | Přečteno: 2202x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Pes ctí pána, kočka dům

Dívala jsem se, jak můj Franta prohání sekačku po zahradě. Kdyby na mně bylo, tak tu trávu nechám ještě pár dní růst. Ale nedal si říct. Asi potřeboval nějak vybít ten neklid, který se v něm hromadil. Chlap, nedal to na sobě znát.

11.11.2010 v 9:41 | Karma: 33,37 | Přečteno: 2353x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Příběh s dobrým koncem

Spadl mezi nás, ostřílené vlčáky, jako bezbranné jehňátko. Snad přišel přímo ze školy či po vojně . Kluk jako malina. Jára. Pamatuji si jeho nemoderní tvídové kalhoty, v nichž se krásně rýsovaly dvě souměrné, kulaťoučké půlky. Slušný, zdvořilý, ochotný.

10.11.2010 v 9:54 | Karma: 20,86 | Přečteno: 1584x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Netopýří stínové divadlo a Pakosta

Mám ráda ty podvečerní chvilky, kdy Pakosta nevyžaduje mou ustavičnou přítomnost za zadkem. To je pořád: „Vlasti, nevíš, kde jsem nechal ty nůžky na růže? Vlasti, už mám odnést do sklepa ty truhlíky? A Vlasti, pojď mi to tady přidržet!“

9.11.2010 v 9:45 | Karma: 16,98 | Přečteno: 1126x | Diskuse| Ostatní

Ivana Kochaníčková

Prý to byl mikrospánek

Ani si neuvědomil, že s těmi dveřmi tak třískl. Teprve až se skleněná výplň nad dřevěnou přepážkou, která oddělovala kancelář nového šéfa od ostatních místností, rozdrnčela jako při zemětřesení, udiveně se ohlédl.

8.11.2010 v 9:32 | Karma: 23,90 | Přečteno: 2011x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 120
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2091x
Teprve po letech jsem zúročila léta novinářské praxe v krátkých příbězích. Je v nich vesnice i malé město, něco z autobiografie, něco z fantazie.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené blogy