Němci jim říkají nomádi. Novodobí nomádi

  Nevím, jestli to náhodou není urážka kočovných pouštních kmenů, které nemají stálý domov a neustále putují krajem při hledání výživných pastvin pro svá stáda.  Nicméně nějaká podobnost tu přece jen je. I novodobí nomádi vypasou trávu až na holou zem, než si sbalí své svršky a táhnou dál.

   Nejvíce je jich ve východním Berlíně. Vláda ve snaze zušlechtit čerstvě připojenou část metropole za cenu nevídaných slev a úlev na daních přilákala do města spoustu mladých a perspektivních lidí. Očekávala investice do modernizace historických částí, vylepšení údržby moderních bytů, za babku nabídla prodej nemovitostí i nových bytů. Uplynulo dvacet let a východní část Berlína obsadili novodobí nomádi. Nejenom, že do bydlení neinvestují, ale zvykli si bydlet zadarmo. Zaplatí první nájem a konec. Majitelům zůstanou oči pro pláč. Zkuste je vystěhovat! Většinou ani nepracují, nelze je pokutovat, není jim co vzít.

   Teoreticky by je mohl majitel bytu vystěhovat hned poté, co nezaplatili dva měsíce nájemné. Podle zákona po šesti měsících. Exekuce po dalších čtyřech měsících. To už je rok. Žijí z podpory, mají malé děti, čas i soucit hraje pro ně. Viděla jsem, jak takový byt po několika letech vypadá. Ucpaný dřez i vana, na zemi odpadky, všude poházené papíry, noviny, zbytky jídla, zničené kuchyňské vybavení i nábytek. Byt už byl opuštěný, novodobí nomádi šli o dům dál. Nechápu, jak v tomhle mohli vůbec žít nějací lidé. Vždycky jsem si Němce spojovala s příslovečným, až pedantským pořádkem.

   Nějaká starší paní už nestačila se svým důchodem, ani zdravím, udržovat svůj velký domek v pěkné předměstské čtvrti Berlína plné kvetoucích záhonů, stromů i keřů. Nabídla proto větší polovinu domu k užívání mladému páru, který přeochotně slíbil starat se o zahradu, sekat trávník, zajistit drobné opravy. Vzhledem k těmto závazkům se dohodli i k více než symbolickému nájemnému. První měsíce šlo všechno jako na drátkách, pak se začali mladí s nájemným opožďovat, až přestali platit vůbec. Zahrada zarostla, trávník zaschl, pod okny se válely bedny od piva, staré pneumatiky, prázdné sklenice od alkoholu, na dvorku i na schodišti se hromadily psí výkaly. Rozbitá okna smutně žalovala kolemjdoucím. Ze společného soužití se stalo peklo. Když k nim vtrhla policie, leželi mladí zpití mezi odpadky, do toho řvalo rádio a štěkal pes. Trvalo to více než půldruhého roku, než se nepohodlných nájemníků stařence podařilo zbavit. Stálo ji to spoustu nervů a peněz za soudy. Dnes je na vozíčku, zničená a bezmocná. Bojí se dalšího zklamání s novými nájemníky.  Novodobí nomádi bez nejmenších výčitek táhli dál. Kam? Hledat nové tučné pastviny.

   Něco mi to připomnělo. I u nás se najdou čtvrti plné vybydlených, zdemolovaných bytů, s hromadami zapáchajících odpadků a plné povalečů, žijících z podpor a sociálních dávek. I u nás máme spoustu bytů, v nichž se majitel bojí ukázat, protože je zabrali nežádoucí nájemníci. Taky proti nim není žádná obrana. Ne že bychom se o to čas od času nepokusili. Ale výsledky jsou sporné. Tito lidé neplatí nájem, elektřinu, plyn, teplo, jsou ale šťastní a spokojení. Napadá mne příměr z bible o ptactvu nebeském. Dovedou se veselit a užívat si, a že jejich vinou trpí nebo strádají jiní lidé, to je netrápí.  Když vypasou trávu na holou zem, sbalí si svršky a táhnou jinam.

   Minulý měsíc mi banka zaplatila z nějakých důvodů inkaso o tři dny později, než určoval termín. Zjistila jsem to až dodatečně, to už bylo zase všechno v pořádku. Nedovedete si představit, jak mne to rozhodilo. Styděla jsem se, či co. Dlouho jsem chodila kolem bankomatu velkým obloukem, bála jsem se vybrat, abych měla propříště na účtu dostatečnou rezervu.

   Napadlo mne, jestli jsem vůbec normální. Oč šťastnější, svobodnější, bezstarostnější jsou všichni ti novodobí nomádi, naši skvoteři, nebo nepřizpůsobiví občané. Celý život se snažím platit všechno, co se po mně chce, trápím se pro blbý třídenní skluz. Každý můj den je svázán pravidly, povinnostmi. Nepamatuji si, že bych si někdy jen tak pro sebe třeba zazpívala. Přemýšlím o tom, jestli jsem třeba na něco nezapomněla, s každou složenkou hned běžím, bez ohledu na termíny splatnosti. Nakonec jsem spokojená s tím, jak se mi to daří. A přece se neumím veselit a být šťastná tak lehce, jako oni.