Ivana Kochaníčková
- Počet článků 120
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2091x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Ivana Kochaníčková
Neříkejte, že se vám to nikdy nestalo!
Stála jsem na nejrušnější křižovatce města. Spolu se mnou čekalo na zelenou dobře patnáct, dvacet lidí. Na opačné straně silnice dalších patnáct, dvacet. Auta si vesele projížděla a my jsme čekali, až blikne semafor.
Ivana Kochaníčková
Óda na potížistu
„Už se tam fakt nedalo dýchat,“ komentovala svůj odchod do předčasného důchodu jedna moje bývalá spolupracovnice. Uvědomila jsem si, jaké jsem vlastně měla štěstí, že jsem odešla před krátkou dobou do „normálního“ důchodu já. A za mnou odcházeli další, všichni stejné krevní skupiny. Jako by tam bylo něco shnilého...
Ivana Kochaníčková
Olinka byla jako vzácný motýl
Vracel se sídlištěm z hospody po zavírací době. Mrzlo jen praštělo. Jen málokteré okno ještě svítilo. Už vklouzly do peřin i hospodyňky zničené předvánočním úklidem. Pak dostal nápad. Půjde pozdravit Olinku. Marně lomcoval dveřmi od domu. Nedá se nic dělat, poleze nahoru. Deváté patro? Co to je pro sportovce, jako je on.
Ivana Kochaníčková
Občas mi říkají Davide a tisknou si ruku na čelo
„Tak co, dámy, jak si stojíme?“ vtrhl na sesternu v porodnici mladý doktor ještě v kabátě. „Dnes tam jsou jen dvě matky,“ obrátila se k němu Martina. „Já jsem myslel ten zápas, honem to pusťte, dnes musíme vyhrát.“
Ivana Kochaníčková
Útulný pokojíček pro matku
Tu klidnou, tichou uličku měl docela rád. Mírně stoupala nad sídlištěm a z obou stran ji lemovaly domky se zahrádkami. Většina těch domků se sice časem změnila na úhledné vilky s udržovaným trávníkem a cizorodými tújemi, ale i tak působila pohodově.
Ivana Kochaníčková
Bodliny ve čtvrtém patře?
Neviděly jsme se dlouho, snad půl roku. Věděla jsem, že lítá mezi prací, vnoučaty a po večerech a víkendech mezi nádobím v nočním bistru. Ale ten rozdíl bil do očí. Zkrásněla. Sotva dosedla, uhodila jsem na ni.
Ivana Kochaníčková
Jo vojna, na tu vzpomínám moc ráda
To jsem nedávno pomáhala Daně trhat áronii. Ten rok se fakt urodila, ty černočervené kuličky skoro připomínaly višně. Roste v parku u hvězdárny, kousek od dětského hřiště. Obrovská. Polokeř, polostrom. Dana si odněkud přitáhla bedýnku, aby dosáhla výš.
Ivana Kochaníčková
Němci jim říkají nomádi. Novodobí nomádi
Nevím, jestli to náhodou není urážka kočovných pouštních kmenů, které nemají stálý domov a neustále putují krajem při hledání výživných pastvin pro svá stáda. Nicméně nějaká podobnost tu přece jen je. I novodobí nomádi vypasou trávu až na holou zem, než si sbalí své svršky a táhnou dál.
Ivana Kochaníčková
Vystřízlivění pro jedno oplzlé gesto
Dívala se, jak pomalu přišel ke křižovatce a zmizel za živým plotem, který lemoval chodník sídliště směrem k jeho domu. Otočí se? Dívala se na jeho opatrnou chůzi, při níž spoléhal na francouzskou hůl.
Ivana Kochaníčková
Žebrákem pro dvě padesát
Zdá se to neuvěřitelné, ale svého prvního žebráka jsem viděla v Rusku. Pardon, na Ukrajině. Ale to je jedno, tehdy to byl ještě velikij mogučij. Jako zvídaví turisté jsme nakoukli do malého pravoslavného kostelíku.
Ivana Kochaníčková
"Tady není zaopatřovací ústav," řval na ni doktor
Ležela jako strnulá a cítila, jak se celá chvěje. Uvědomila si, jak těžko popadá dech. Z očí jí vyrazily slzy a tichounce stékaly do polštáře. Už dlouho na ni nikdo takhle neřval.
Ivana Kochaníčková
I bezdomovci si dnes vybírají
Ach ty mrazy! Co asi dobrého kdy přišlo od východu! Lebedila jsem si v křesílku nad knížkou a jedním okem sledovala zprávy. Zase umrzli dva bezdomovci. Přitáhla jsem si župánek přes kolena. Jaké to asi je, umrznout ve spánku?
Ivana Kochaníčková
Klíče pro všechny případy
Ty klíče visely na háčku u dveří snad deset let. Hned vedle klíčů od sklepa a od zahrady. Se vzorně nadepsanou cedulkou na štítku- Marta. Skoro jsem na ně zapomněla. Dala mi je kdysi Marta, prý pro všechny případy.
Ivana Kochaníčková
Promluvil po roce, řekl: krávo!
„Já bych ti ji, Vanessko koupila, ale to už by nás vaši nepustili domů,“ bránila se mladá elegantní babička u pultu s panenkami. „Vždyť jen Barbín máš asi jedenáct!“ Vanesska stála dál jako přikovaná. „Ale takovou ještě nemám, babi.“
Ivana Kochaníčková
S vesmírnou energií na bolavý zub
Není to nic těžkého, dělat si legraci z politiků, byť těch v ústraní, že objímají stromy. No a proč ne? Stromy jsou nádherné, i když je neobjímáme. Stačí se na ně dívat. Víme o nich houby.
Ivana Kochaníčková
O studánkových očích paní Hedviky
Měla oči jako studánka. Ne jako lesní studánka, s temnou vodou, v níž se shlížejí vysoké stromy. Spíš jako studánka v polích, čirá a obrážející jasnou letní oblohu s beránky obláčků. Osvěžující a zvoucí k zastavení. Takové oči měla paní Hedvika.
Ivana Kochaníčková
Noční salsa s krásným černochem
Londýn. Od té doby, co jezdím za vnučkami každého čtvrt roku, už mi to město nepřipadá tak studené a cizí, jako když jsem tam bloumala před lety jako turistka na poznávacím zájezdu.
Ivana Kochaníčková
Dokud bije srdce matky
„Mami." Snad jsem to slůvko ani nevyslovila nahlas. Ve vyhublém obličeji se zapadlýma očima se nehnul ani sval. Snad mne vůbec neslyšela. Potichoučku jsem si přisunula židli k posteli s bílým povlečením, ozdobeným dvěma svislými modrými proužky.
Ivana Kochaníčková
Dávali prstýnky republice
Musel na tom být opravdu bídně, že mne vzal. Bylo mi devatenáct, měla jsem čerstvou maturitu a žádné zkušenosti. Poslal mne na zkoušku na nějakou stavbu, abych o ní napsala reportáž. A nastoupila jsem jako redaktorka
Ivana Kochaníčková
Babičkou i prababičkou jedním vrzem
Seděla na lavičce u pískoviště. Malá holčička tam nabírala písek a snažila se naplnit bábovičku. Kousek dál se asi dvouletý kluk smolil po skluzavce. Dívala se jedním okem po něm, druhým po holčičce. Řekla jsem si - babička na plný úvazek.
Ivana Kochaníčková
Nic jsem neukradla!
Stála jsem se Zdeňkou na chodníku. Mlčky jsme se ohlížely za paní z protějšího domu, která šla teprve nakupovat. Šla - to se ani nedá tak nazvat. Spíš se ploužila. Na krku nákupní tašku, obě ruce zaklesnuty ve francouzských holích. Bylo vidět, že ji každý krok stojí nesmírné úsilí.
Ivana Kochaníčková
Chtěl si vzít jen brjuky
„Život bez sexu stojí za ...", odmlčela se. Takhle zborcenou jsem ji ještě neviděla. Nimrala se ve štrůdlu a kafe už měla dávno studené. „Život bez sexu zkrátka nestojí za nic. Je to jako týden bez nedělí. Já už bych brala i svého bývalého."
Ivana Kochaníčková
Kalhotky v olympijských barvách
Koupila jsem si ve slevě patery kalhotky. No nekupte to. A proč jen patery? Protože měli jen bílé, zelenkavé, žluté, růžové a modré. Rozložila jsem si je na stůl a kochala se tou paletou barev. Nejsem fetišista, ale jako každá normální ženská mám ráda pěkné prádýlko.
Ivana Kochaníčková
Pozor na víno, rozvazuje jazyk!
„Vy jste ta, co píše na blog, že?", zavolal na mne mužský hlas, zrovna když jsem zápasila s bednou v místním couráčku, abych si označila jízdenku. Ego je ego, i kdybych stokrát tvrdila, že mne nějaká světská sláva nezajímá.
Ivana Kochaníčková
Morální bída nezná hranice
Vlastně jsem vám chtěla napsat veselý příběh, ale narazila jsem na polozapomenutý dopis od spolužačky, která žije v Mnichově. Vdala se tam a tehdy, v dobách totality, jsme jí ten okolní kapitalismus skoro záviděli.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
